Písně

Do běhu dějin, do jejich soukolí,
mládí i šedin, životů, co bolí…
zazáří světlo těm, kdo jsou v temnotě,
hledají pravdu, ve smrti, v životě.
Pro radost mnohých blíží se naděje,
pak každý sklidí, co kolem zaseje.

Vznešenost opustil zachránce světa,
teď do dnů slunečných, babího léta,
postupně vnikají mrazivé noci,
až listí opadá, přijdou sem vlci.

Láska se ocitne, sama a zdrcená,
jak větev suchá a sněhem zlomená.
Však touhu k životu jaro zas přináší,
míza se rozproudí, pupeny vyraší.

Křehký květ svítání musí se chvět,
blázen či učitel pro tento svět?

1. píseň – Haleluja

Haleluja, haleluja….
1. Syn od Otce poslán, Bůh sklonil se k nám
Haleluja, haleluja….
2. Syn od Otce poslán nám naději dát
Vzdejte chválu Bohu nebesa i zem, Syn Boží přišel, abych já nezemřel.

Hostinu pořádá muž všemi vážený,
pro vzácné občany, pro děti, pro ženy.
Aby jim ukázal, že mistr u něj dlí,
poctil ho návštěvou v honosném obydlí.

Do všeho hlaholu, cinkání nádobí
přichází někdo, kdo společnost nezdobí.
Žena, jež nádobku na prsou nese,
k Ježíši blíží se, bázní se třese.

Na hlavu olej ten drahý mu naleje,
k údivu mnohých on mile se usměje,
v tom skutku lásky nebe se zračí,
ten střípek lidskosti sílu dát stačí.

2. píseň – Přijmi, Pane, pomazání

Přijmi, Pane, pomazání, ať jeho vůně odlehčí starostem tvým i trápení.
Dá zapomenout aspoň na chvíli, že na hlavu ti nasadí korunu z trní a z bodláčí.

Tvá služebnice hlavu sklání před Králem nebeským, tak nádherným,
Tvá služebnice hlavu sklání před Tebou.

Chtěl bych ti poděkovat, že umíš důvěřovat a lásku dát a lásku dát.
Tu vůni nesu v sobě, připraven díky tobě, teď můžu jít, teď můžu jít.

Jásejte, prorok je u našich bran,
zástupy přichází sem ze všech stran.
Společně chopí se ratolestí,
vítají slavnostně, s uctivostí,
i když on na oslu, neříká nic
s laskavým úsměvem davu jde vstříc.

Co nám to přináší, jakou má zvěst?
Proč je tak potichu, kdo to má snést?
Všichni jsme zvědaví na vetřelce.
Kdo ví, zda nejde jen o plebejce!

Obklopen trhany, směšný to dav,
zhýralci drží se za jeho háv.
Touží snad odčinit svůj vlastní pád?
Být blízko někomu, kdo je má rád?
To ticho v ovzduší ať protne hlas,
co stále volá: Bůh přijímá vás.

Jásejte! Jásejte!
Jásejte…

3. píseň – Vjezd do Jeruzaléma

Buď požehnaný ty, jenž přicházíš ve jménu Páně.
Hosana na výsostech (Hosana), hosana na výsostech.
Buď požehnáno království Davida, našeho otce.
Hosana na výsostech (Hosana), hosana na výsostech.

Neboj se, dcero sijónská, hle tvůj král přichází.

Hosana, hosana Synu Davidovu, buď požehnán.

Mistr dal příkaz, chce beránka jíst,
s těmi, kdo blízko jsou, učí se stále,
a jejich duše jak popsaný list,
provází toho, kdo pro ně je králem.

V místnosti horní, tam úkryt je náš,
před zraky světa, jenž hodnotí, soudí.
Všichni jsou u stolu, Petr i Jidáš,
jeden je skálou, druhý již bloudí.

S přáteli, milými, loučí se tak,
nevědí, že pro ně hostinu strojí,
aby si vzpomněli, až přijde tlak,
a budou plakat, že čas rány zhojí.

4. píseň – Poslední večeře

Připravte pro nás k večeři stůl,
pojíme spolu na sklonku mých dnů
beránka, víno a chléb (beránka, víno a chléb)
To čiňte stále na památku mou,
krev prolitá bude smlouvou novou,
že zase vrátím se zpět (ty zase vrátíš se zpět)

Nebojte se, jdu k Otci svému,
věřte ve mě, slovu mému,
ať nechvěje se vaše víra,
naděje, ta neumírá.

Duch svatý povede vás (Duch svatý povede nás)

Po celý večer byli tak pospolu,
bez obav, strachu, v přátelském hovoru.
Náhle se Jidáš od stolu zvedá,
ta skýva podaná pokoj mu nedá.
Ježíš přec řekl, že dá ji tomu,
kdo již ho zrazuje, dochází k zlomu.

Nikdo z nich netuší, proč musí z města,

dlouhá a bolestná před nimi cesta. 

Duše je smutná, do tmy se propadá,
bez záře hvězd zůstává zahrada.
Plamínek víry ve větru plápolá,
přátele nejbližší únava udolá.
Buďte mi blízko, tichý zní hlas,
vstávejte, temnota dostihla nás.

5. píseň – Getsemane

Bděte tu se mnou, bratři moji, strach mě svírá a duše bolí,
stůjte tu se mnou v odhodlání, duch bývá silný, tělo se sklání.
Otče, já prosím, já k Tobě volám, moc těžký kalich tu před sebou mám.
To, co mě čeká, je hodina zlá, však buď tvá vůle, ne to, co chci já

V pokleku na zemi na tváři s krví, bděte tu se mnou, bratři moji.

Na konci: V pokleku na zemi, na tváři s krví, hle, už se blíží, ten, kdo mě zradí.

Hodina pravdy, teď chleba láme se.
Vydrží víra, anebo sehne se?
Je-li to možné, odejmi kalich můj,
ne však má vůle, tu svoji naplňuj.

Údery srdce nemohou zvrátit čas,
tisíckrát couvnout a pak se vrátit zas.
Polibek změní se ve zrady znak,
objetí poslední, sklopený zrak.

6. píseň – Zrada

Kroky se zahradou pomalu blíží, hru stínů vytváří pochodní zář,
tu náhle někdo cestu ti zkříží, teď největší zradou je políbit tvář.

Políbils přítele za 30 stříbrných,
zradil jsi důvěru i vlastní čest.
Tak stal ses příkladem všech lidí nevěrných,
už brzy zvolíš si místo i trest!

Jdou na něj s meči jako na zločince,
když kázal ve městě, měli ho za cizince.
Zbabělcům dav je notná posila,
on jde však tiše, nekřičí, nespílá.

Pak rada starších, uprostřed velekněz,
smetánka města, dali ho do želez,
protože na roveň Bohu se staví,
strhává zástupy, kazí jim mravy.

Piláte, rozhodni a rychle suď!
Ten že je nevinný?  Jen soudný buď!
Barabáš, ten je náš, toho nám dej.
Nenech se zmást a nám sluchu přej.

7. píseň – Vydání k ukřižování

Hle, člověk (ukřižuj),
vedu vám ho ven (ukřižuj),
já na něm vinu nenalézám,
proč život měl bych vzít?
Hle, váš král (ukřižuj),
vašeho krále ukřižovat? (ukřižuj),
na vás padne tato vina,
své ruce omývám.

Sbor: Ukřižuj a nehleď na nic, ani na své svědomí.

Posměch a běsnění namísto vděku.
Bolesti světa jsou zbaveny léku.
Nachový plášť a koruna z trní,
to naše svědomí neposkvrní.

8. píseň – Golgota

Tak byl jsi vydán zástupům,
ranami biče vpřed tě ženou,
těm, kdo tě, Pane, milují,
stékají slzy na rozloučenou.
Vedou tě městem a hůl dopadá.
Uprostřed davu sám a sám,
na zádech neseš tíhu světa,
o každý metr bojuješ,
pod vahou kříže na zem klesáš,
stoupáš výš, tam kde naděje mlčí.

A bolest volá z ran tvých.
Jak chutná zrada, to dobře víš.
Kladiva hlava hřeb v dřevo noří,
krev k zemi padá, krev k zemi padá…

Opodál blízcí jsou, bolestí sevření.
Co se to děje? Proč to Bůh nezmění?
Všem radost dával, teď hlavu svěšenou
má na svých krvavých, rozbitých ramenou.

Všude se setmělo, i v srdcích lidí
meč jimi proniká, náhle se stydí.
Ta, co ho zrodila, v slzách se zalyká,
bezradně dívá se, jak život uniká.

9. píseň – Matka pod křížem

Synu můj, jsi lidmi usmýkán, rukou, jež hladila mou tvář, hřeb proniká.
Vidět tě v trápení, zmučený bolestí. Kdo mi sílu dá snést ten pláč?
Slyším jen steny z tvých úst, volání: Kde jsi, Bože můj, Bože můj.

Všichni se jenom dívají, jak můj syn trpí na kříži,
už ani slzy nemám, jen bolest cítím.
Kus mého srdce umírá, jsem jako třtina zlomená,
tvá hvězda padá, je konec žití.

Jako sůl do ran zní posměch ulice,
plivance, urážky přijímá mlčíce.
Mučedník loutkou je v kulisách světa,
umírá naděje. Je po ní veta?

10. píseň – Dokonáno je

Sestup z kříže, Synu Boží, ukaž své zázraky.
Koho voláš, komu sloužíš, ten ať tě zachrání.

Král lůzy, král blázen, na co si to hrál?
Král lůzy, král blázen, na co sis to hrál?
No tak, králi, zachraň sebe i nás.

To se Boha nebojíš, přestaň urážet a klít,
trpí jako my, ale on je nevinný.
Prosím, Ježíši, pamatuj na slzy mé,
až budeš v svém království, přivítej mě mezi své.

Pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.
Boží vůle, ať se naplní, do tvých rukou odevzdávám ducha svého, Otče můj.

Dokonáno je, dokonáno je!

11. píseň – Prázdnota

Očí zář v tu chvíli pohasne, vládne smutek v nich.
Voda, krev, dva němí svědkové, zástup truchlících.
Hrob za hradbou kamennou, to místo studené sevře tě v náručí.
Bez tepla ruky tvé, co si teď počneme, kam dál se dát?

Tělo tvé ranami ztrhané z kříže snášejí. Tvoji tvář přikryjí závojem plátěným.
Hrob za hradbou kamennou, to místo studené sevře tě v náručí.
Bez tepla ruky tvé, co si teď počneme, kam dál se dát?

Jen prázdno, je po tobě prázdno, v téhle době naděje nazbyt není, my musíme být věrní.

12. píseň – Nové ráno

Třetí ráno, když jdou k hrobu ženy, naleznou jen kámen odvalený, lněná plátna leží opodál, kdo tu byl, kdo nám Pána vzal.

Do ticha zní hlas hřejivý a známý, jedním slovem k Marii se sklání. „Marie…“ „Můj Pane!“ „Řekni bratřím, co přijde, co se stane.“

Pokoj, pokoj vám, nový čas začíná, pokoj vašim dnům, živý jsem, já Bůh a Pán.

Do ticha po třech dnech jásavě zní.
Není tu, není tu, je vzkříšený!

13. píseň – Sláva Bohu

Pán byl vzkříšen (sláva Bohu), vzat do slávy (Sláva Bohu),
jeho hrob prázdný je, On uvnitř není (Sláva Bohu), nehledej živého mezi mrtvými (sláva Bohu).